Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2026, sp. zn. 7 Tdo 304/2026:

Obviněný, odsouzený za znásilnění pětileté holčičky, kterou hlídal, zpochybňoval v dovolání především to, že by byl pachatelem. Poškozená jej podle něj přímo neoznačila, rekognice podle fotografií byla vadná a znalecké posudky měly být procesně nepoužitelné, protože znalci své rozhovory nenahrávali. Nejvyšší soud tyto námitky odmítl. Vysvětlil, proč lze rekognici provést podle fotografií dítěte, proč opakované neoznačení pachatele nemusí zpochybnit důkaz a že právo nestanoví znalcům povinnost rozhovory zaznamenávat.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ostravě uznal obviněného rozsudkem ze dne 11. 12. 2025 (sp. zn. 34 T 10/2025) vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a d), odst. 3 písm. a) a b) tr. zákoníku.

Podle skutkových zjištění se obviněný v období od 5. 3. 2022 do 27. 7. 2022 v bytové jednotce, v níž žila matka s dcerami, dopouštěl opakovaného sexuálního zneužívání tehdy pětileté poškozené. Matka mu obě dcery svěřovala k hlídání ve dne i v noci. Obviněný zneužíval důvěry poškozené a jejího postavení v době hlídání, svého věku a fyzické převahy a poškozenou nutil k pohlavnímu styku v několika podobách. Činil tak několikrát měsíčně a při tom jí přehrával videosoubory erotického obsahu. Věděl, že je mladší patnácti let, a využil toho, že pro svou nezralost nemohla rozpoznat nebezpečnost jeho jednání a bránit se mu.

Soud uložil obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy 300 000 Kč, se zbytkem nároku ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na občanskoprávní řízení. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 2. 2026 (sp. zn. 1 To 1/2026) odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tvrdil, že skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s důkazy a vycházejí z procesně nepoužitelných důkazů. Namítal zejména:

• Neexistuje dostatečný podklad pro závěr, že pachatelem byl právě on. Poškozená jej přímo neoznačila, mluvila o „škaredém pánovi“ a podle svědků jej v době činu oslovovala jako „strejdu“. Nejevila prý vůči němu strach ani odpor a nebyl jediným mužem, který ji hlídal.
• Rekognice, kterou soudy považovaly za stěžejní důkaz, podle něj nemá být procesně použitelná. Poškozená popisovala pachatele jako tlustého s dlouhými vlasy, fotografie ale neukazovaly postavu figurantů a dlouhé vlasy měl jen on. Při opětovném předložení fotografií jej poškozená vůbec neoznačila.
• Znalecké posudky mají být nepřezkoumatelné, protože rozhovory znalců s poškozenou a s ním nebyly objektivně zaznamenány.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné, protože obviněný pouze opakuje již vypořádané námitky. Upozornila, že u rekognice podle fotografií obličeje není postava vidět a dlouhé vlasy nebyly na čelním snímku patrné, protože je obviněný měl v culíku. Absence záznamu rozhovorů se znalci podle ní validitu posudků nezpochybňuje.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Tři alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud připomněl, že dovolací důvod zahrnuje tři případy: extrémní (zjevný) nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními, zjištění založená na procesně nepoužitelných důkazech a opomenuté důkazy. Extrémní nesoulad přichází v úvahu jen tehdy, pokud by zjištění nemělo v důkazech obsahový podklad, bylo opakem jejich obsahu nebo z nich nevyplývalo při žádném logicky přijatelném hodnocení. Nezakládá jej to, že se soudy přiklonily k jedné z verzí děje a svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Pod uplatněný důvod podřadil pouze námitky proti procesní použitelnosti rekognice a znaleckých posudků.

2. Rekognice podle fotografií

Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů. Rozdíl v tělesné konstituci mezi figuranty a obviněným nemá vliv na zákonnost rekognice, protože se prováděla podle fotografií obličejů, na kterých těla nejsou vidět. Postup podle fotografií podle soudů nebyl vadný, neboť předcházel další viktimizaci poškozené, která byla v době činu pětiletá. Rozdíl v délce vlasů také nebyl významný, protože obviněný měl dlouhé vlasy zachycené v culíku, což spolu s úhlem fotografie činilo rozdíl nerozpoznatelným.

Okolnost, že poškozená při opakovaném předložení fotografií obviněného znovu neoznačila, vysvětlila znalkyně tím, že nepochopila instrukce orgánů činných v trestním řízení. Zjevně se domnívala, že už nikdo další, kromě dříve označeného obviněného, jí neublížil. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že rekognice nebyla jediným usvědčujícím důkazem. Vedle ní stály výpovědi poškozené, ve kterých obviněného dostatečně popsala, a tento popis se shodoval s popisem obviněného podaným dalšími svědky.

3. Znalecké posudky a záznam rozhovorů

Žádná právní norma podle Nejvyššího soudu znalci neukládá, aby své rozhovory se zkoumanými osobami nahrával či jinak technicky zaznamenával, ani aby k nim přizval další osobu, včetně obviněného nebo jeho obhájce (srov. č. 55/2012 Sb. rozh. tr.). Absence takového postupu proto sama o sobě nemůže založit nezákonnost důkazu. Obviněný navíc neuvedl žádnou právní normu ani jiný důvod, ze kterého by procesní nepoužitelnost dovozoval. Integritu znaleckého zkoumání zaručuje povinnost znalce podat pravdivý posudek založený na zjistitelných okolnostech, o které je poučen, i hrozba veřejnoprávních sankcí. Žádné indicie o pochybení při znaleckém dokazování se v řízení neobjevily a obviněný na nic konkrétního neodkázal.

4. Hodnocení důkazů v dovolacím řízení

Ostatní námitky obviněného byly polemikou s hodnocením důkazů a skutkovými zjištěními, kterou nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Dokazování je podle Nejvyššího soudu úkolem soudu prvního stupně, který důkazy provádí v souladu se zásadami bezprostřednosti a ústnosti a může je hodnotit jen on. Odvolací soud smí důkazy přezkoumávat jen z hlediska zákonnosti způsobu jejich provedení a logičnosti hodnocení a nesmí přezkoumávat důvěryhodnost svědka (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíše tak nemůže činit dovolací soud. Soud odkázal i na usnesení sp. zn. 5 Tdo 1144/2022 a usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, č. 31/2019 Sb. rozh. tr.

5. Pachatelství obviněného (nad rámec přezkumu)

Nad rámec přezkumu Nejvyšší soud uvedl, že pachatelství obviněného vyplývá z pevného řetězce důkazů. Jde o rekognici ze dne 3. 9. 2024, předchozí výpovědi poškozené, jejichž věrohodnost soudy nezpochybnily ani s ohledem na znalecké dokazování, a o skutečnost, že obviněný poškozenou a její sestru pravidelně hlídal, což sám nepopíral a potvrdili ji i svědci.

K označení „strejda“ soud uvedl, že vyplynulo jen z domněnky jednoho svědka a že odvolací soud vysvětlil, proč není pro důkazní situaci rozhodné. I kdyby tomu tak bylo, nebylo by podle Nejvyššího soudu s ohledem na nízký věk poškozené a časový odstup nijak výjimečné, pokud by si takové oslovení nepamatovala. Poškozená při výpovědi ostatně nevyloučila, že obviněného nějak oslovovat mohla, jen si to nepamatuje.

K tvrzení, že se poškozená obviněného v době činu nebála, soud uvedl, že malé dítě vůbec nemusí chápat povahu toho, co se děje, zejména pokud celé jednání vnímá jako „tajemství“. Prostředí, ve kterém poškozená žila, bylo navíc omezené a její komunikace byla omezená. To, že dítě mohl příležitostně hlídat i jiný muž, nic nemění na tom, že poškozená právě obviněného označila za pachatele.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí potvrzuje několik zásad důležitých pro trestní řízení o sexuálních deliktech na dětech. Rekognice podle fotografií je přípustná a slouží k ochraně dítěte před sekundární viktimizací. Drobné odchylky mezi popisem pachatele a figuranty ani nejednotné chování dítěte při opakované rekognici ji nezpochybní, pokud je skutková zjištění opřena i o další důkazy, zejména o výpověď poškozené a svědků. Právo navíc nepožaduje, aby znalci nahrávali své rozhovory s vyšetřovanými osobami. Dovolání, které opakuje námitky proti hodnocení důkazů, nemá naději na úspěch.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz