Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. 4 Tdo 416/2026:

Obviněný, který na veřejném místě vynutil pohlavní styk na třináctileté dívce pod vlivem alkoholu, v dovolání tvrdil, že její výpověď je nevěrohodná, protože zamlčela konzumaci alkoholu a domlouvala se se svědkyněmi. Zpochybňoval také zprávy dětského advokačního centra, požadoval výslech dalších svědků a napadal trest vyhoštění s odkazem na válku na Ukrajině. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, proč lži poškozené o alkoholu nemusí zpochybnit její věrohodnost, jak se prokazuje bezbrannost a vědomost o věku oběti a že válečný konflikt v zemi původu sám o sobě trestu vyhoštění nebrání.

Dosavadní průběh řízení

Městský soud v Praze uznal obviněného rozsudkem ze dne 4. 7. 2025 (sp. zn. 45 T 4/2025) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první i druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, trest vyhoštění z České republiky na deset let a povinnost zaplatit poškozené 200 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2025 (sp. zn. 6 To 52/2025) z podnětu odvolání obviněného a poškozené rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a o náhradě škody a při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl. Trest odnětí svobody ponechal v délce pěti let, trest vyhoštění zkrátil na pět let a zvýšil náhradu nemajetkové újmy na 400 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od 12. 4. 2025. Obviněnému dále uložil nahradit zdravotní pojišťovně škodu 11 950 Kč.

Podle skutkových zjištění obviněný dne 31. 8. 2024 večer na dřevěném molu vodní nádrže v Praze poznal třináctiletou poškozenou, která mu sdělila svůj skutečný věk a od odpoledne pila alkoholické nápoje. Poté, co s ní odešel stranou od ostatních, využil toho, že poškozená byla pod vlivem alkoholu jen obtížně pohyblivá a nebyla schopna projevit vůli a odporovat. Odnesl ji do křoví a proti její vůli, navzdory slovnímu odporu a volání o pomoc, jí zakrýval ústa a vynutil si na ní nejprve orální pohlavní styk a poté soulož. Skončil, až když opět začala křičet.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména:

• Výpověď poškozené je nevěrohodná a procesně nepoužitelná. Poškozená se podle něj písemně domlouvala se svědkyněmi na účelové verzi příběhu, zamlčela dobrovolnou a značnou konzumaci alkoholu a svou náklonnost k němu a emoční stav při výsleších její výpověď znevěrohodňoval.
• Zprávy dětského advokačního centra nemají žádnou důkazní hodnotu, protože poškozená za jeho služby s vysokou pravděpodobností zaplatila nejméně 30 000 Kč.
• Soudy neprovedly navrhované výslechy dalších svědků, z nichž někteří mohli být přímými svědky události.
• Skutek měl být právně posouzen jinak. Šlo o „party“ mladých lidí pod vlivem alkoholu a poškozená mohla být s kontaktem srozuměna. Nanejvýš mělo jít o pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku, protože se domníval, že je poškozená starší patnácti let.
• Výše náhrady nemajetkové újmy je neodůvodněná a likvidační a trest vyhoštění se „prakticky rovná trestu smrti“, protože je v rozporu s Úmluvou a Listinou.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství i poškozená prostřednictvím zmocněnkyně navrhly dovolání odmítnout. Poškozená zdůraznila mimo jiné, že dětskému advokačnímu centru nikdo nic neuhradil a že tvrzení o platbě je nepravdivé.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolání není třetí instancí a opakování námitek

Nejvyšší soud připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem k nápravě vyjmenovaných vad a že dovolací soud není třetí instancí. Nemůže přehodnocovat důkazy, které sám neprovedl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti. Námitky obviněného byly navíc uplatněny již v předchozím řízení a soudy obou stupňů se s nimi přesvědčivě vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje jen nejtěžší vady důkazního řízení, tedy opomenuté důkazy, procesně nepřípustné důkazy a svévolné hodnocení důkazů (usnesení sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).

2. Věrohodnost poškozené a lživá tvrzení o alkoholu

Skutková zjištění mají podle Nejvyššího soudu oporu v provedených důkazech. Jde zejména o výpověď poškozené, svědkyně, která pořídila videozáznamy z místa činu, řadu videozáznamů, znalecké posudky a další svědky. Výpověď poškozené nestojí osamoceně, ale je v souladu s videozáznamy, lékařskou zprávou z následujícího dne i výpověďmi znalkyň a další svědkyně. Ty shodně uvedly, že nezaznamenaly v životě poškozené žádnou jinou událost, která by mohla vysvětlit nadprůměrný posttraumatický a sexuální distres, než útok obviněného ze dne 31. 8. 2024.

Nejvyšší soud uznal, že poškozená v průběhu řízení opakovaně lhala. Soud prvního stupně se s tím ale objektivně vypořádal a posoudil lži v kontextu celé výpovědi. Lživá tvrzení a komunikace poškozené se svědkyní o množství požitého alkoholu jsou podle Nejvyššího soudu typickým projevem obavy třináctileté dívky z reakce rodičů na konzumaci alkoholu, nikoli snahou manipulovat s průběhem samotného útoku. Soudy proto správně uzavřely, že tento dílčí moment nemá vliv na věrohodnost popisu útoku, který podporují další důkazy.

3. Zprávy dětského advokačního centra

Zprávy centra nebyly v trestním řízení opatřeny ani hodnoceny jako znalecký posudek, ale jen jako listinný důkaz podle § 213 tr. ř. Jejich význam spočíval v dokreslení psychického stavu poškozené a následků prožité události, nikoli v autoritativním odborném posouzení nebo posouzení věrohodnosti. Samotné využívání služeb centra, i kdyby bylo za úplatu, nezakládá důvod pochybovat o objektivitě zpráv. Závěry soudů navíc nestály na těchto listinách izolovaně, ale vyplynuly z komplexního hodnocení všech důkazů.

4. Neprovedené výslechy svědků

O opomenuté důkazy nešlo. Soudy se s návrhy obviněného vypořádaly (body 49 až 57 rozsudku soudu prvního stupně a bod 12 odvolacího rozsudku). Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, pokud byla skutečnost, ke které se důkaz navrhuje, již bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena. K výslechu jednoho z navrhovaných svědků Nejvyšší soud dodal, že by jeho věrohodnost bylo nutné hodnotit se zvýšenou obezřetností, protože byl v listopadu 2024 milencem manželky obviněného a byl opakovaně kontaktován manželkou i obhájcem obviněného. Jeho výslech by byl navíc nadbytečný, protože skutkový děj byl dostatečně prokázán zejména videozáznamy z mobilního telefonu svědkyně.

5. Právní kvalifikace: bezbrannost, násilí a vědomost o věku

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. slouží k nápravě právních vad a Nejvyšší soud je vázán skutkovými zjištěními soudů. S právní kvalifikací jako zločin znásilnění se zcela ztotožnil. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněný využil stavu bezbrannosti třináctileté poškozené, ačkoli si byl vědom jejího věku i zjevně podnapilého stavu. Navíc užil násilí navzdory jejímu odstrkování a volání o pomoc, přičemž nebyla pro svůj stav schopna klást účinný odpor.

Obviněný i poškozená se shodují, že došlo k orálnímu styku a k soulože, ale obviněný popíral násilí i vědomost o tom, že je poškozená mladší patnácti let. Vědomost o věku byla vyvrácena nejen výpovědí poškozené, ale i svědkyně, která potvrdila, že poškozená obviněnému sdělila svůj skutečný věk. Spornou otázku, zda byl pohlavní styk dobrovolný, rozhodly soudy podle provedeného dokazování tak, že pohlavní styk inicioval obviněný násilným jednáním. Nešlo o domněnku, ale o důkazně podložený závěr. Podle Nejvyššího soudu ho potvrzují následky na psychice i na těle poškozené, mimo jiné videozáznam, na kterém je vidět plačící poškozená a zranění vnitřní strany jejího spodního rtu po útoku. Psychické následky dokládá znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie, výpověď další svědkyně, aktuální zpráva centra i výpovědi rodičů poškozené. Námitka o dobrovolném styku míří proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení skutku, a proto nespadá pod dovolací důvod podle písm. h).

6. Náhrada nemajetkové újmy

Nejvyšší soud neshledal odůvodnění náhrady vadným. Odvolací soud podle něj velmi podrobně odůvodnil výrok o náhradě 400 000 Kč. Zohlednil povahu a závažnost jednání, intenzitu zásahu do osobnostních práv, nízký věk poškozené a vysoký stupeň společenské škodlivosti zvlášť závažného zločinu znásilnění dítěte mladšího patnácti let. Přihlédl i k možným negativním dopadům na její další psychický a osobnostní vývoj a ke skutečnosti, že čin spáchal obviněný v době, kdy byla poškozená ovlivněna alkoholem. Újmu soud popsal jako zásah do fyzické integrity, svobody rozhodování v sexuální oblasti, důstojnosti, soukromí a intimity. Posoudil také, zda výše náhrady nebude pro obviněného likvidační.

7. Trest vyhoštění a válka na Ukrajině

Nejvyšší soud nejprve poznamenal, že námitky proti trestu lze uplatnit v zásadě jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou sazbu. Pro úplnost se přesto vyjádřil k jádru námitky. Odvolací soud při posuzování podmínek pro uložení trestu vyhoštění zohlednil aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině i osobní, rodinné a sociální poměry obviněného.

Za okolnost vylučující uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku nelze bez dalšího považovat, že obviněnému v zemi původu může hrozit povolání do armády. Samotná existence válečného stavu nebo ozbrojeného konfliktu v domovském státě také automaticky nebrání uložení tohoto trestu, nejsou-li současně dány další konkrétní okolnosti předpokládané tímto ustanovením. Odvolací soud přitom správně uvedl, že obviněný má na Ukrajině rodinné i sociální zázemí, zatímco v České republice neměl trvalý pobyt, nevytvořil si zde stabilní pracovní ani sociální vazby a nebyl mu udělen azyl ani doplňková ochrana.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí ukazuje, že lži poškozené o vedlejších okolnostech, zejména o konzumaci alkoholu před činem, nemusí zpochybnit věrohodnost jejího popisu samotného útoku, pokud soud jednání poškozené zhodnotil v celkovém kontextu a výpověď podporují další důkazy. Bezbrannost nezletilé oběti lze dovodit z jejího věku a stavu pod vlivem alkoholu a vědomost o věku obviněného může být prokázána výpovědí poškozené i svědků. U trestu vyhoštění Nejvyšší soud potvrdil, že válka v zemi původu ani riziko povolání do armády samy o sobě uložení trestu nevylučují a rozhodují konkrétní okolnosti, zejména vazby pachatele v zemi původu a v České republice.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz