Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2026, sp. zn. 6 Tdo 394/2026:

Obviněný, který pod záminkou masáže přiměl necelých jedenáct let starou dívku ke stimulaci svého pohlavního údu až do ejakulace, tvrdil v dovolání, že nebyla prokázána potřebná intenzita jednání. Soud prvního stupně s tím souhlasil a posoudil čin jen jako sexuální útok. Vrchní soud v Praze jej uznal vinným znásilněním a Nejvyšší soud tento závěr potvrdil. V odůvodnění zdůraznil, že kritériem není délka, četnost ani počet pohybů, ale celková funkční podobnost se souloží, tedy to, zda bylo tělo oběti použito jako přímý prostředek sexuálního uspokojení pachatele způsobem, který soulož nahrazuje.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Plzni uznal obviněného rozsudkem ze dne 13. 10. 2025 (sp. zn. 34 T 4/2025) vinným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 166/2024 Sb. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou a povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč.

Na odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2026 (sp. zn. 9 To 64/2025) rozsudek zrušil v celém rozsahu a obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu masérských, rekondičních a regeneračních služeb na dobu pěti let. O náhradě nemajetkové újmy rozhodl shodně jako soud prvního stupně a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř.

Podle skutkových zjištění obviněný ve dnech 27. a 28. 12. 2023 v prostorách masérny u plaveckého bazénu využil neznalosti a psychické nezralosti nezletilé dívky, které bylo necelých jedenáct let a která mu byla svěřena rodiči k hlídání. Vědomě ji ve dvou případech pod příslibem masáže vyzval, aby se svlékla a lehla si na masážní lůžko, a při masáži ji osahával krouživými pohyby prstů v oblasti jejích intimních partií. V jednom případě po skončení masáže umožnil poškozené, aby „masírovala“ ona jeho. Svlékl se, lehl si na lůžko a poškozená vzala jeho penis mezi prsty a dělala s ním pohyby nahoru a dolů, až u něj došlo k ejakulaci. Cílem obviněného bylo sexuální uspokojení.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména:

• Skutková zjištění rozhodná pro kvalifikaci jsou v rozporu s důkazy, protože nebyla zjištěna intenzita jednání. Poškozená nebyla dotazována na délku ani intenzitu stimulace a závěr o pohlavním styku srovnatelném se souloží byl odvozen jen z ejakulace. Ejakulace lze podle něj dosáhnout i při minimálním mechanickém působení, takže soud nahradil zákonný znak biologickým výsledkem a použil nepřípustnou analogii a porušil zásadu in dubio pro reo.
• Odvolací soud je vnitřně rozporný. Na jedné straně konstatoval, že se poškozená na intenzitu neptala, na druhé straně uzavřel, že intenzita je nesporná, protože došlo k ejakulaci. Šlo o procesní svévoli.
• Poškozená situaci vnímala, měla určité zkušenosti a dokázala projevit nesouhlas, který vedl k ukončení jednání, a proto nebyla bezbranná. Nanejvýš mělo jít o pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku nebo sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku.
• Použití nejpřísnější skutkové podstaty porušilo zásadu subsidiarity trestní represe, protože šlo o jednání nižší intenzity, které skončilo hned po projevení nesouhlasu.
• Odvolací soud porušil zásadu časové působnosti trestních zákonů a zásadu lex mitior, když formálně použil dřívější úpravu a současně rozšiřujícím výkladem dovodil znaky přísnější skutkové podstaty.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Upozornil, že o analogii nejde, protože obviněný byl uznán vinným trestným činem definovaným v zákoně. Podle něj manuální masturbace odpovídá ustálené judikatuře a literatuře a nová úprava je pro pachatele znásilnění přísnější, takže bylo správné použít dřívější zákon.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Meze dovolání a nesprávně použité pojmy

Nejvyšší soud úvodem uvedl, že dovolací argumentace je rámována právními instituty, které s uplatněnými námitkami mají jen málo společného. Například právo na zákonného soudce nesouvisí s hodnocením důkazů a nezvážení mírnější kvalifikace není otázkou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je vázán dovolacími důvody a argumenty, kterými je dovolatel odůvodnil. Nemůže je domýšlet ani dotvářet za obviněného (usnesení sp. zn. I. ÚS 452/07, 6 Tdo 94/2013 a 6 Tdo 901/2014).

Obviněný podle Nejvyššího soudu neuvedl žádné rozhodné skutkové zjištění, které by bylo ve zjevném rozporu s obsahem důkazů, a žádná námitka tak neodpovídá důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současné znění tohoto důvodu vyžaduje konkrétní vymezení, kterých skutkových zjištění se námitka týká, v čem je jejich rozpor s důkazy a proč jsou podstatná (usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3298/22 a III. ÚS 1866/24). Zbývající tři výtky, tedy posouzení manuální stimulace, bezbrannost a ukončení jednání na žádost poškozené, podřadil Nejvyšší soud pod důvod podle písm. h), byť zčásti zasahují do roviny skutkové.

2. Manuální stimulace jako pohlavní styk srovnatelný se souloží

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že manuální stimulaci lze považovat za styk srovnatelný se souloží jen při intenzitě obdobné souloži. Podle něj poškozená při výslechu na panence předvedla jen ojedinělé přejetí dvěma prsty a ejakulace sama o sobě intenzitu nedokazuje. Odvolací soud se s tím neztotožnil. Doplnil dokazování o to, že poškozená při výslechu popsala jen způsob uchopení a pohybu rukou, nikoli dobu ani opakovanost. Vyšel z toho, že poškozená opakovaně a shodně popsala manipulaci schopnou vyvolat orgasmus a ta také skutečně vedla k ejakulaci. Nešlo tedy o nahodilý dotek, ale o jednání svou povahou srovnatelné se souloží.

Nejvyšší soud se s odvolacím soudem ztotožnil. Připomněl, že ve všech pěti rozhodnutích, které odvolací soud citoval, posoudil manuální stimulaci jako pohlavní styk srovnatelný se souloží. Hranici, kdy tomu tak nebude, vymezil jen teoreticky, například u pouhého ohmatávání, dotyků, tisknutí a líbání (usnesení sp. zn. 7 Tdo 841/2010, 7 Tdo 708/2014 a 7 Tdo 432/2014). Komentářová literatura vychází z toho, že rozhodná je srovnatelnost provedení, nikoli intenzita zásahu do intimní sféry oběti a traumatický zážitek. Pohlavní úd muže musí být drážděn způsobem podobným tomu, ke kterému dochází při zasouvání do pochvy ženy. Méně intenzivní dráždění (hlazení) nebo tisknutí pohlavního údu může být jen sexuálním útokem.

Nejvyšší soud výslovně odmítl, že by potřebná intenzita znamenala dobu trvání, počet pohybů, jejich rychlost nebo razanci. Podle něj by bylo absurdní hledat hranici v minimálním počtu přejetí penisu rukou, protože doba dráždění potřebná k vyvrcholení je individuální. Ani při souloži nemusí být zapotřebí více než jedno zasunutí a judikatura soulož uznává i při jediném či částečném zasunutí (usnesení sp. zn. 3 Tdo 929/2011). Jiný výklad by vedl k tomu, že pachatelé, kteří vyvrcholí rychleji, by byli stíháni mírněji, případně k úvahám o pokusu, protože ejakulace pachateli objektivně zabránila pokračovat.

Za významné rozlišovací hledisko Nejvyšší soud označil to, zda bylo tělo poškozeného použito jako přímý prostředek sexuálního uspokojení pachatele způsobem funkčně nahrazujícím soulož. O styk se souloží nesrovnatelný půjde u letmého nahodilého dotyku, ojedinělého náhodného přejetí penisu rukou bez zřetelného masturbačního mechanismu, uchopení za účelem zkoumání bez sexuálního kontextu nebo stisknutí, které má pachateli způsobit bolest jako součást obrany oběti. Ejakulace není nezbytnou podmínkou, její absence kvalifikaci nevylučuje a její přítomnost ji zpravidla posiluje.

Pojem „intenzita“ podle Nejvyššího soudu nejlépe nevystihuje, v čem tkví rozdíl, protože evokuje měřitelnost. Je jen pomocným kritériem k odlišení od letmých doteků. Pro srovnání soud uvedl usnesení sp. zn. 3 Tdo 466/2025, ve kterém bylo za styk srovnatelný se souloží označeno i statické přidržení ruky poškozené na penisu obviněného. V posuzované věci byl zásadní způsob uchopení penisu mezi prsty poškozené a pohyb simulující tření a funkce jednání, kterou je dosažení sexuálního uspokojení pachatele. Počet pohybů význam nemá, a proto by šlo o pohlavní styk srovnatelný se souloží i při jednorázovém přejetí, jak původně dovodil soud prvního stupně.

3. Bezbrannost dítěte: vnímání není chápání

Nejvyšší soud přisvědčil obviněnému jen v tom, že odvolací soud označil poškozenou za schopnou situaci velmi dobře vnímat a zapamatovat si ji. Podle něj to ale odvolací soud uvedl v kontrastu k méně rozvinutým vyjadřovacím schopnostem poškozené. Nikde neřekl, že poškozená situaci chápala. Právě naopak, soudy vycházely z toho, že situaci nerozuměla. Podle znaleckého posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, byla vzhledem k věku, intelektu a rozumovému a mravnímu vývoji schopna jen omezeně chápat význam jednání obviněného. Netušila, že je něco závadného, a zjistila to až tehdy, když před svou tetou náhodně zmínila, že je strýček dobrý masér, a následně byla dotázána na podrobnosti.

Jako necelých jedenáct let stará dívka neměla zkušenost s masážemi a nevěděla, které části těla se běžně masírují a co již jsou erotické masáže nebo jiné sexuální praktiky. Soudy se zabývaly také jejími dřívějšími zkušenostmi, tedy dětskou zkušeností z dřívějška a kontaktem s pornografií, ale z dokazování nevyplynulo, že by je dokázala zasadit do širšího chápání sexuality a hranic. I kdyby situaci rozuměla, stále šlo o desetiletou dívku, u které by bylo nutné hodnotit její schopnost se bránit.

To, že obviněný přestal, když poškozená o to požádala, nebylo podle Nejvyššího soudu projevem obrany. K tomu došlo až poté, co již naplnil všechny znaky skutkové podstaty. Poškozená neuvažovala o obraně a mohlo jít o projev toho, že dítě po určité době ztratí zájem. Obviněný navíc podle soudu v dovolání ztotožnil vnímání s chápáním. Nejvyšší soud připomněl, že podle úpravy účinné od 1. 1. 2025 se každé dítě mladší dvanácti let považuje za bezbranné (§ 119a odst. 2 tr. zákoníku).

4. Subsidiarita trestní represe

Aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku neumožňuje změnu právní kvalifikace. K tvrzení, že obviněný nepoužil násilí, soud uvedl, že násilí mu nebylo kladeno za vinu a že zneužití bezbrannosti je součástí téže skutkové podstaty. Není považováno za méně společensky škodlivé než násilí a nemusí mít pro oběť mírnější následky. Oběti, které se brání, naopak zpravidla trpí na psychice méně závažnými následky. Pokud obviněný přestal na žádost poškozené, odpovídalo to způsobu provedení činu založenému na její neznalosti, kdy obviněný prezentoval sexuální praktiky jako součást relaxační masáže. Pokračováním by riskoval nelibost poškozené a prozrazení.

Nejvyšší soud uzavřel, že skutek nevykazuje nic, co by jej odlišovalo od typických případů dané skutkové podstaty. Šlo o jednání způsobilé negativně ovlivnit vývoj poškozené v sexuální oblasti. Poškozená měla navíc omezené verbální schopnosti, což ztěžuje vyrovnání se s následky. Trest ve výměře pěti let, tedy na spodní hranici zákonné sazby, byl uložen i přes absenci polehčujících okolností.

5. Časová působnost a pojem pohlavního styku po novele

Obviněný nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že vymezení pojmu pohlavního styku a úkonu mu naroveň postaveného se v § 185 tr. zákoníku po novele zákonem č. 166/2024 Sb. nezměnilo. Nejvyšší soud srovnáním obou znění zjistil, že nedošlo k žádné změně, která by měla vliv na dosavadní výklad pojmů „pohlavní styk“, „soulož“ ani „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“. Obviněný ani nevysvětlil, proč by tomu mělo být jinak. Odvolací soud proto důvodně posoudil jednání podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 31. 12. 2024.

6. Odklad výkonu trestu

Nejvyšší soud neshledal důvody pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. Návrh obviněného byl jen podnětem, protože návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. mohla podat pouze předsedkyně senátu soudu prvního stupně, a ta jej nepodala.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Žádná argumentace neodpovídala důvodu podle písm. g) a z pohledu důvodu podle písm. h) bylo dovolání zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti rozhodnutí o dovolání není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí je důležité pro praxi, protože výslovně posouvá důraz z „intenzity“ na funkční podobnost se souloží. U manuální stimulace pohlavního údu nezáleží na délce, počtu pohybů ani na tom, zda došlo k ejakulaci, i když její přítomnost kvalifikaci zpravidla posiluje. Rozhodující je, zda bylo tělo oběti použito jako prostředek sexuálního uspokojení způsobem, který soulož nahrazuje. U dětí je třeba důsledně odlišovat schopnost situaci vnímat od schopnosti jí rozumět a ukončení jednání na žádost dítěte samo o sobě bezbrannost nevylučuje. Námitky proti kvalifikaci nelze překlenout odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe ani na novelu trestního zákoníku, která výklad pojmu pohlavního styku nezměnila.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz