Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 195/2021, ze dne 24. 3. 2021:
Nutno předestřít, že podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku může soud uložit trest zákazu činnosti, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností, přičemž trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Činnost, k níž je třeba zvláštního povolení, je takovou činností, kterou nelze bez zvláštního povolení vůbec legálně vykonávat. Její výkon bez povolení je nepřípustný a z celospolečenského hlediska i nežádoucí a nebezpečný (např. řízení motorového vozidla). Výkon takové činnosti může být realizován i v rámci povolání nebo zaměstnání a pak je pokryt už těmito pojmy. Může však jít i o činnost prováděnou jen ze záliby, o určitý způsob trávení volného času. Zvláštní povolení, jehož je třeba k výkonu činnosti, má zpravidla podobu průkazu, osvědčení nebo jinak označeného oprávnění. Typickým příkladem je řidičské oprávnění, přičemž získání tohoto oprávnění osvědčuje řidičský průkaz (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 939). V posuzované věci se zvláštním povolením rozumí zbrojní průkaz podle ustanovení § 16 a násl. zákona o zbraních.
Podle § 3 odst. 1 zákona o zbraních ve znění platném do 29. 1. 2021 rozdělujeme zbraně a střeliva do různých kategorií. Rozlišujeme zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I, zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B, zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I, ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D, a střelivo, které není zakázané (dále jen „střelivo“). Zbraně tak dělíme do čtyř kategorií (A-D). Obecně platí, že podle § 8 tohoto zákona může nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro jednotlivé kategorie zbraní pak však ještě zákon stanovuje různý režim nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraně (v podrobnostech § 9 – § 15 zákona o zbraních). Na tomto místě je třeba akcentovat, že zákon o zbraních nevyžaduje pro nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení zbraně kategorie „D“ zbrojní průkaz ale ani zbrojní licenci. Pro tuto kategorii postačuje, že fyzická osoba dosáhla věku 18 let a je způsobilá k právním úkonům (§ 15 odst. 1 zákona o zbraních). Lze tedy uzavřít, že zákon o zbraních obecně stanoví, že k nabývání zbraní do vlastnictví, s výjimkou dědění, jejího držení nebo nošení nebo střeliva, se vyžaduje zbrojní průkaz nebo zbrojní licence, pokud zákon nestanoví jinak (viz např. kategorie zbraní D podle § 3 zákona o zbraních). Zbrojní průkaz pak podle § 16 odst. 1 zákona o zbraních ve znění platném do 29. 1. 2021 představuje veřejnou listinu, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení. Zbrojní průkaz podle § 16 odst. 2 zákona o zbraních ve znění platném do 29. 1. 2021 pak ještě rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva, k jejichž držení se vyžaduje zbrojní průkza, 4 skupiny oprávnění a to a) A – ke sběratelským účelům, b) B – ke sportovním účelům, c) C – k loveckým účelům, d) D – k výkonu zaměstnání nebo povolání, nebo podle e) E – k ochraně života, zdraví nebo majetku. Jde tedy o to, že zbrojní průkaz rozlišuje ještě pro jaké užívání zbraně a střeliva je zbrojní průkaz vystaven, což je v průkazu vyznačeno, tedy zda se jedná např. o zbraň a střelivo k loveckým účelům či na ochranu života nebo majetku.
Formulací výroku o trestu „Podle § 73 odstavec 1 trestního zákoníku se ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nošení při sobě a používání střelných zbraní na dobu 5 (pěti) let.“ soud prvního stupně, ale i soud druhého stupně, nezohlednil příslušná ustanovení zákona o zbraních (§ 3 odst. 1), ze kterých je patrné dělení střelných zbraní na čtyři kategorie, přičemž právní režim těchto kategorií je odlišný. Jak již totiž bylo naznačeno, u zbraní kategorie „D“ totiž platí, že je smí do vlastnictví nabývat a držet nebo nosit každá fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům, aniž by současně taková osoba musela být držitelem zbrojního průkazu či jiného podobného dokladu, resp. oprávnění. Zákaz činnosti, který byl uložen soudem prvního stupně a formulovaný obecně na všechny kategorie střelných zbraní, dopadá tedy i na zbraně skupiny „D“, když ovšem k jejich nabytí do vlastnického práva, k jejich držení či nošení není potřeba zvláštního oprávnění, tj. zbrojního průkazu. Lze tedy uzavřít, že zákaz činnosti, tak jak byl formulován soudy nižších stupňů, dopadá i na výkon činnosti, k jejímuž výkonu není třeba zvláštní povolení. Takto formulovaný zákaz činnosti tak odporuje § 73 odst. 3 tr. zákoníku, neboť zákaz se může týkat pouze toho, na co je potřeba zvláštní povolení nebo co upravuje jiný právní předpis. Z uvedeného se podává, že jelikož je právní režim jednotlivých kategorií zbraní ve vztahu k nezbytnosti zvláštního oprávnění odlišný, tak obecný zákaz činnosti, vztahující se na všechny střelné zbraně bez rozdílu, neodpovídá zákonu. Nutno proto dospět k závěru, že dovolání obviněného je v tomto směru důvodné.
