Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 199/2021, ze dne 28. 4. 2021:
V projednávané věci rozhodl nalézací soud podle § 222 odst. 2 tr. ř. o postoupení věci Úřadu městské části Prahy 6, Čs. armády 23, Praha 6 – Bubeneč, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupků, neboť měl za to, že skutek, pro který byl obviněný stíhán, není trestným činem, avšak žalovaný skutek by mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Ustanovení § 222 odst. 3 tr. ř. stanovuje, že proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může podat státní zástupce stížnost, jež má odkladný účinek.
A contrario v případě postoupení věci nemůže podat stížnost obviněný, neboť usnesení podle § 222 odst. 2 tr. ř. je vždy rozhodnutím v jeho prospěch, stejně pak toto právo nesvědčí ani poškozenému (R 24/1973) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 2764).
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 31/2019, vyplývá, že Městský soudu v Praze v uvedené trestní věci rozhodl na podkladě stížnosti obviněného meritorně tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, a sám trestní stíhání proti obviněnému podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, a to přesto, že ve věci nebylo možné meritorně rozhodnout, neboť stížnost byla podána obviněným, tedy osobou neoprávněnou.
Stížnostní soud tedy rozhodl na podkladě stížnosti osoby, které zákon toto oprávnění nepřiznává, čímž zatížil své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
