Pokud policie zajistí rozsáhlou nelegální pěstírnu konopí ještě předtím, než byly rostliny sklizeny a usušeny – tedy v době, kdy obsah účinné látky THC v živé rostlině nedosahuje ani jednoho procenta – jde jen o nedokonaný pokus drogového zločinu, nebo už o dokonaný trestný čin? Touto v praxi velmi častou otázkou se podrobně zabýval Nejvyšší soud v rozsáhlém usnesení ze dne 30. 6. 2026, sp. zn. 11 Tdo 1047/2025, kterým odmítl dovolání čtyř z pěti obviněných v rozsáhlé kauze organizovaného pěstování a vývozu marihuany.
Co se stalo
Skupina obviněných v čele s N. P. podle zjištění Vrchního soudu v Praze provozovala celkem pět indoor pěstíren konopí na různých adresách v Praze, zajišťovala jejich logistické zásobení, likvidaci odpadu i samotné pěstování, a dále organizovala přípravu a vývoz vyrobené marihuany do zahraničí, mimo jiné do Spolkové republiky Německo prostřednictvím najatého kurýra. Za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku (v různých kvalifikovaných skutkových podstatách podle jednotlivých obviněných a jejich role) byly uloženy tresty odnětí svobody v rozmezí od nižších let až po čtrnáct a půl roku, spolu s tresty vyhoštění, propadnutí věci a peněžitými tresty. Souhrnně bylo v pěti pěstírnách zajištěno přes 2 300 rostlin konopí.
V čem byl spor
Klíčovou právní námitku, kterou v téměř identickém znění uplatnili obvinění N. P. a D. I. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, byla otázka právní kvalifikace pěstování živých, dosud nesklizených rostlin konopí. Dovolatelé argumentovali, že živá rostlina konopí sama o sobě účinnou látku delta-9-THC v podstatné míře neobsahuje – v okamžiku domovní prohlídky byl její obsah pod jedním procentem – a teprve po sklizni a usušení se z ní stává marihuana způsobilá k toxikomanskému zneužití. Pokud tedy byly pěstírny zajištěny ještě před sklizní, mohlo jít podle jejich přesvědčení nanejvýš o pokus trestného činu podle § 283 trestního zákoníku, nikoli o čin dokonaný.
Dovolatelé dále (mimo jiné) namítali zjevný rozpor skutkových zjištění s důkazy, procesní nepoužitelnost usvědčující výpovědi spoluobviněného P. S. (který ve věci učinil prohlášení viny) a řadu opomenutých důkazů a procesních vad. Vzhledem k rozsahu dovolání (dovolání obviněného N. P. čítalo 33 stran) se Nejvyšší soud soustředil na klíčové námitky posuzované jednotlivě i v jejich souvislostech.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
K právní otázce pěstování živých rostlin konopí Nejvyšší soud vyšel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Podle tohoto stanoviska nelze samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí (samo o sobě omamné látky ve smyslu přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.) ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné látky ve smyslu § 283 odst. 1 trestního zákoníku – o výrobu, resp. některou její fázi, jde teprve tehdy, když je rostlina sklizena a dále zpracovávána do stavu způsobilého ke spotřebě, nebo k získání látky THC. Pokud si pachatel pro takovou budoucí výrobu (byť pro vlastní potřebu) rostliny teprve opatřuje nebo přechovává, jde již o pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 ve spojení s § 283 odst. 1 trestního zákoníku, nikoli jen o přípravu podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku.
Zásadní je ovšem druhá část téhož stanoviska: v závislosti na množství vypěstovaných rostlin, způsobu jejich pěstování a dalších okolnostech může pachatel naplnit zákonné znaky § 283 odst. 1 trestního zákoníku i jinak než „výrobou“ – konkrétně tím, že omamnou látku (živou rostlinu konopí) „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“. Tyto alternativní znaky objektivní stránky trestného činu nevyžadují, aby látka byla již zpracována do podoby způsobilé ke spotřebě.
Na posuzovanou věc Nejvyšší soud tento závěr aplikoval tak, že vzhledem k mimořádnému rozsahu pěstování (od 100 do 1 539 rostlin v jednotlivých pěstírnách, celkem přes 2 300 rostlin), kvalitě použitých odrůd s vysokým obsahem THC a intenzivnímu, zjevně komerčnímu způsobu pěstování (nikoli pro vlastní potřebu), obvinění naplnili znaky dokonaného trestného činu podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku – nikoli sice ve variantě „výroby“ drogy (k té ještě bezprostředně nesměřovali, rostliny nebyly ani zčásti sklizeny), ale ve variantě, že drogu „jinému opatřili“ a „pro jiného přechovávali“. Argumentace o nedokonaném pokusu tak byla založena na mylném předpokladu, že jedinou možnou skutkovou podstatou při zajištění nesklizených rostlin je „výroba“ drogy.
K souvisejícím výtkám ohledně nesprávného odběru reprezentativního vzorku rostlin a výpočtu množství účinné látky (v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu) i k namítané procesní nepoužitelnosti výpovědi spoluobviněného P. S. Nejvyšší soud odkázal na to, že jde o čistě skutkové námitky, kterými se soudy nižších stupňů podrobně a přesvědčivě zabývaly – soud prvního stupně neměl o věrohodnosti tohoto spoluobviněného žádné pochybnosti a jeho výpověď nebyla jediným usvědčujícím důkazem, nýbrž byla podpořena dalšími zjištěními (mimo jiné stopami cannabinoidů na zajištěných ochranných pomůckách). Nejvyšší soud rovněž potvrdil, že trestní řízení je vedeno pro skutek, nikoli pro jeho slovní popis, a že dílčí upřesnění popisu skutku učiněná odvolacím soudem (a to navíc ve prospěch obviněných) nezakládají vadu řízení.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí je cenným judikatorním vodítkem pro velmi časté případy zajištění indoor pěstíren konopí ještě před sklizní. Vyjasňuje, že absence detekovatelného množství THC v živé rostlině v okamžiku domovní prohlídky sama o sobě neznamená, že šlo jen o nedokonaný pokus trestného činu – při dostatečném rozsahu, kvalitě a komerčním charakteru pěstování lze čin kvalifikovat jako dokonaný podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku prostřednictvím alternativních znaků „opatření“ nebo „přechovávání“ omamné látky pro jiného, a to bez ohledu na fázi zpracování rostliny na finální drogu. Obhajoba postavená výhradně na argumentu „rostlina ještě neobsahovala THC“ tak sama o sobě neobstojí, pokud z okolností případu vyplývá, že šlo o rozsáhlé komerční pěstování.
Nejvyšší soud tak dovolání obviněných N. P., D. I., I. D. a S. N. vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná a podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu je odmítl; dovolání obviněné Z. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podané z jiného důvodu, než jaký zákon připouští.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
