Znamená volný pohyb osob a zboží v Evropské unii, že běžný přeshraniční nákup drog mezi Českem a Slovenskem už nelze považovat za jednání „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ – tedy za přitěžující okolnost s citelně vyšší trestní sazbou? A může se obviněný účinně bránit tím, že klíčovým svědkem proti němu je ve skutečnosti jeho spolupachatel, jen souzený zvlášť? Těmito i dalšími otázkami se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 11 Tdo 361/2026, kterým rozhodoval hned o čtyřech dovoláních ve stejné drogové kauze.
Co se stalo
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích uznal v rozsáhlém řízení s více obviněnými vinnými mimo jiné čtyři muže – D. M., F. H., P. P. a O. P. – zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, v případě P. P. a O. P. v kvalifikované podobě podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku – tedy se znakem spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. P. P. byl navíc uznán vinným i zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 trestního zákoníku a dalšími přečiny. Vrchní soud v Praze na základě odvolání zrušil část výroků o trestu a u F. H. i výrok o vině, který sám nově formuloval; trest se v koncovém výsledku obviněným pohyboval od čtyř do dvanácti let odnětí svobody.
V čem byl spor
Nejzajímavější právní otázku vznesli obvinění P. P. a O. P., kteří s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu zpochybňovali naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Namítali, že o struktuře skupiny nic nevěděli, znali jen svého dodavatele a odběratele, a že pouhý přesun zboží mezi členskými státy Evropské unie – v jejich případě mezi Slovenskem a Českem – by neměl bez dalšího zakládat tento přísněji trestaný znak. Podle O. P. by totiž při takto extenzivním výkladu naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu „téměř každý pachatel“, jenž doveze prekurzor či drogu ze zahraničí.
Obviněný D. M. brojil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proti tomu, že mu bylo přičteno distribuování 241 gramů metamfetaminu, ačkoli podle jeho přesvědčení bylo prokázáno jen 41 gramů – zbytek byl podle něj postaven jen na domněnkách a nepřímých důkazech a měl být částečně spotřebován uživateli drogy samotnými.
Obviněný F. H. zpochybňoval věrohodnost svědka A. S., který byl ve skutečnosti jeho spolupachatelem, jen souzeným v samostatném řízení – takový svědek by podle dovolatele měl podléhat zvýšené kritice a jeho výpověď by měla být verifikována jinými důkazy, k čemu odkázal na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Adamčo proti Slovenské republice a Vasaráb a Paulus proti Slovenské republice. Namítal také porušení zásady kontradiktornosti tím, že soud na poslední chvíli obstaral lékařské potvrzení o rozpoznatelnosti THC a CBD marihuany, a rozporoval zákonnost prohlídky svého tabletu a počítače s odkazem na směrnici EU č. 2016/680 a rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-548/21.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
K otázce organizované skupiny působící ve více státech Nejvyšší soud přisvědčil argumentaci státního zástupce i odvolacího soudu a odkázal na své starší rozhodnutí ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010: Evropská unie není jednotným územím bez vnitřních hranic – členské státy si i uvnitř Unie zachovávají základní atributy suverenity, včetně ochrany veřejného pořádku a národní bezpečnosti (článek 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii). Skutečnost, že obě země, v nichž skupina působila, jsou členy Evropské unie s volným pohybem osob a zboží, tedy sama o sobě nijak nezpochybňuje závěr, že šlo o skupinu působící „ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku.
Pokud jde o vědomost obviněných o zahraničním rozměru skupiny, Nejvyšší soud zdůraznil, že postačuje, pokud si ji mohli a měli logicky domyslet z okolností, které vnímali – v posuzované věci to byla souhrnná kombinace slovensky mluvícího kurýra, vozidel se slovenskou espézetkou, telefonního čísla se slovenskou předvolbou a vlastního vyjádření obviněného P. P. o dlouhodobé spolupráci „se Slováky“. Soud tuto úvahu podepřel odkazem na princip Occamovy břitvy – nejjednodušší vysvětlení kombinace těchto okolností je, že obviněným bylo o zahraničním prvku skupiny známo, a není třeba budovat složitější alternativní teorie.
Námitku obviněného D. M. stran množství distribuovaného metamfetaminu Nejvyšší soud odmítl jako čistě skutkovou, nezaloženou na žádném zjevném rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními – šlo jen o jinou verzi, kterou dovolatel z důkazů dovozoval. K věrohodnosti svědka – spolupachatele u F. H. soud připomněl, že se otázkou obsáhle a přesvědčivě zabýval již odvolací soud, a poukázal také na to, že obviněný se s předloženým čestným prohlášením svědka i s vysvětlením změny jeho výpovědi náležitě vypořádal. Námitku porušení kontradiktornosti ohledně znaleckého vyjádření k marihuaně soud odmítl s poukazem na spisový materiál – obhájkyně dovolatele si dodatečné odborné vyjádření sama navrhla poté, co jí nevyhovovala výpověď svědka, a toto vyjádření bylo stranám řádně předloženo k nahlédnutí podle § 213 odst. 1 trestního řádu. Také námitku nezákonnosti prohlídky elektroniky soud odmítl – na rozdíl od unijní judikatury, na niž dovolatel odkazoval, byla dotčená zařízení zajištěna v rámci domovní prohlídky na podkladě odůvodněného soudního příkazu, což ostatně odpovídá i nynější úpravě v § 113a odst. 5 písm. b) trestního řádu.
Obviněnému O. P. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani v námitce opomenutého důkazu (nevyhodnocení komunikace se spoluobviněným P. P.), protože takový důkazní návrh nebyl v řízení relevantně vznesen. Dovolání D. M. a F. H. tak Nejvyšší soud vyhodnotil jako neodpovídající žádnému zákonnému dovolacímu důvodu a odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, zatímco dovolání P. P. a O. P. shledal zčásti odpovídajícími uplatněným dovolacím důvodům, avšak zjevně neopodstatněnými, a odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí přináší jasnou odpověď na otázku, která se v drogových kauzách s přeshraničním prvkem objevuje čím dál častěji: členství zapojených států v Evropské unii a volný pohyb osob samy o sobě neoslabují znak „organizované skupiny působící ve více státech“. Unie totiž není jednotným státním útvarem bez vnitřních hranic, a boj proti přeshraniční drogové trestné činnosti zůstává i nadále doménou, kde jednotlivé národní orgány nemohou účinně zasahovat mimo území vlastního státu. Rozhodnutí je zároveň užitečnou ukázkou toho, jak soudy pracují s nepřímými indiciemi (poznávací značka vozidla, předvolba telefonního čísla, jazyk kurýra) při dovozování vědomí obviněného o širším rozměru skupiny, do níž se zapojil.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
