Stačí k obraně obviněného tvrzení, že proti sobě stojí jen jeho slovo a slovo jediného svědka, a proto je třeba rozhodnout v jeho prospěch? Nebo může i drobný, na první pohled nenápadný případ prodeje pervitinu za pouhých 200 Kč obstát na dostatečně přesvědčivém řetězci přímých a nepřímých důkazů? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 11. 2025, sp. zn. 11 Tdo 980/2025, kterým podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl dovolání muže odsouzeného za opakovanou drogovou trestnou činnost.
Co se stalo
Obviněný J. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Podle skutkových zjištění dne 18. 1. 2024 v Praze neoprávněně prodal svědkovi J. B. za částku 200 Kč plastový sáček obsahující 0,06 gramu krystalické látky s obsahem metamfetaminu, přičemž se tohoto jednání dopustil s vědomím dřívějšího odsouzení pro obdobný zločin, jehož trest odnětí svobody vykonal jen několik měsíců předtím. Za tento čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců ve věznici s ostrahou a trest propadnutí věci (zajištěných 200 Kč). Městský soud v Praze jeho odvolání podle § 256 trestního řádu zamítl.
V čem byl spor
Obviněný v dovolání opřeném o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu popíral, že by svědkovi J. B. drogu prodal. Připustil, že se s ním na místě potkal a přátelsky si popovídali, ale tvrdil, že si nepamatuje na žádné předání – nanejvýš připustil, že mu mohl předat injekční stříkačku a od svědka obdržet papírky na výrobu cigarety s marihuanou. Namítal, že výpověď svědka B. je nevěrohodná, protože ji učinil ze strachu z vlastního trestního stíhání za přechovávání pervitinu, který u sebe v danou chvíli měl – tuto motivaci podle dovolatele potvrzoval i svědek P. G., jehož výpověď ale soudy bezdůvodně odmítly jako nevěrohodnou pro jeho trestní minulost. Dovolatel dále tvrdil, že z kamerových záznamů z místa činu žádný prodej drogy nevyplývá, nanejvýš je z nich patrné jen neurčité předání nějakého předmětu. Na tomto základě dovozoval, že neexistují ani přímé důkazy, ani ucelený řetězec nepřímých důkazů, a že tedy měla být uplatněna zásada in dubio pro reo. Podpůrně namítal, že pokud by přece jen něco poškozenému předal, mělo by jít nanejvýš o mírněji trestné přechovávání psychotropní látky podle § 284 trestního zákoníku.
Jak rozhodl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že argument o mírnější právní kvalifikaci podle § 284 trestního zákoníku nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, protože nejde o skutečnou právní námitku, ale o až sekundární důsledek toho, že obviněný primárně zpochybňuje skutkové zjištění o prodeji drogy. Ostatní námitky pak podle Nejvyššího soudu nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť směřují výhradně proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy podle § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, a obviněný jimi jen prosazuje vlastní, odlišnou verzi skutkového děje.
Nejvyšší soud dále nad rámec tohoto závěru přezkoumal, zda v postupu soudů nedošlo ke zjevnému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zjistil, že soud prvního stupně svůj závěr o vině opřel zejména o výpověď svědka J. B. (jehož protokol o výslechu z přípravného řízení byl podle § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu přečten u hlavního líčení) a o dva kamerové záznamy z místa činu, doplněné o protokol o zadržení, seznam nalezených věcí, fotodokumentaci a odborné vyjádření z oboru kriminalistiky. Soud přitom srozumitelně a logicky vysvětlil, proč považuje výpověď svědka B. za věrohodnou a naopak výpověď svědka G. za účelovou a nepodstatnou, a tento závěr v odvolacím řízení potvrdil i městský soud.
K samotné zásadě in dubio pro reo Nejvyšší soud podrobně vyložil její ústavní zakotvení (článek 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 trestního řádu) i její meze: uplatní se jen tam, kde po provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů přetrvávají u soudu důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Trestní řízení sice vyžaduje nejvyšší možný stupeň jistoty, jakou lze od lidského poznání požadovat – prokázání viny mimo jakoukoli rozumnou pochybnost – ale obviněný přehlíží, že takové pochybnosti u soudů prvního ani druhého stupně vůbec nepanovaly. Pokud soudy na základě provedeného dokazování nabyly vnitřního přesvědčení o vině s kvalitou praktické jistoty, není pro uplatnění této zásady žádný důvod, byť si obviněný svou vlastní verzi skutkového děje představuje jinak.
Nejvyšší soud zopakoval i ustálenou definici zjevného rozporu (dříve extrémního nesouladu): jde o racionálně neobhajitelný úsudek o vztahu mezi důkazy a skutkovými zjištěními, tedy o zjevný faktický omyl nebo vnitřně rozporné hodnocení, kdy skutková zjištění nemají obsahovou spojitost s důkazy nebo jsou přímo jejich opakem. Naproti tomu situace, kdy hodnotící úvahy soudů vedou k závěrům odlišným od pohledu obviněného, ale jsou z obsahu důkazů logicky odvoditelné, zjevný rozpor nezakládá. V posuzované věci šlo právě o tento druhý případ.
Proč je rozhodnutí zajímavé
Rozhodnutí je přehlednou učebnicovou ukázkou mezí zásady in dubio pro reo v dovolacím řízení a zároveň dokladem toho, že i drobný, na první pohled banální případ (prodej necelých šesti setin gramu pervitinu za 200 Kč), může vést k tomu, že člověk může být usvědčen na základě kombinace jediné svědecké výpovědi, kamerového záznamu a navazujících listinných a znaleckých důkazů, pokud soud tyto důkazy vyhodnotí logicky a přesvědčivě odůvodní, proč dal přednost jedné verzi skutkového děje před druhou. Argument „stojí tvrzení proti tvrzení“ sám o sobě zásadu in dubio pro reo nezakládá, pokud jedna z verzí je podepřena dalšími nezávislými důkazy a soud srozumitelně vysvětlí, proč druhé verzi neuvěřil.
Nejvyšší soud tak dovolání vyhodnotil jako podané z jiného důvodu, než jaký zákon připouští, a podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu je odmítl.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
