Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 11 Tdo 112/2026:

Od 1. 1. 2025 trestní zákoník vedle zločinu znásilnění (§ 185 tr. zákoníku) upravuje také zločin sexuálního útoku (§ 185a tr. zákoníku). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí posuzoval, kde mezi nimi vede hranice u jednání spočívajícího v pronikání prsty do vagíny poškozené. Odpověděl, že rozhodující je samotná penetrace. Její hloubku, délku ani intenzitu zkoumat nelze.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Brně uznal obviněného rozsudkem ze dne 29. 5. 2025 (sp. zn. 39 T 14/2024) vinným souběhem několika trestných činů. Šlo zejména o:

• zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
• zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, vždy ve znění účinném do 31. 12. 2024,
• přečiny podle § 358 odst. 1 (výtržnictví), § 202 odst. 2 písm. a) (svádění k pohlavnímu styku), § 193 odst. 1 (zneužití dítěte k výrobě pornografie) a § 192 odst. 1 a 3 (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií) tr. zákoníku.

Uložen mu byl úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let. Obětmi byly nezletilé poškozené. Skutky, kterých se dovolání týkalo, spočívaly ve vícenásobném jednání obviněného vůči jedné nezletilé poškozené a v jednom případě vůči druhé.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 9. 2025 (sp. zn. 6 To 53/2025) částečně zrušil prvostupňový rozsudek. Skutek pod bodem 8) překvalifikoval ze zločinu znásilnění na mírněji trestný zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a trest snížil na osm let. Ostatní výroky o vině zůstaly zachovány. U skutků pod body 4), 5), 7) a 9) tedy zůstala kvalifikace jako zločin znásilnění.

Argumentace dovolatele

Obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájkyně. Namítal, že skutky pod body 4), 5), 7) a 9) měly být posouzeny stejně jako skutek pod bodem 8), tedy jako sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Jejich popisy se podle něj podstatně překrývají.

Tvrdil, že u pronikání prstů do vagíny soudy nekonkretizovaly hloubku, intenzitu a způsob provedení, který by byl srovnatelný se souloží. Odvolací soud se podle něj nezabýval „kvalitou penetrace“ a hranicí mezi pohlavním stykem a pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Poukázal též na to, že povrchové osahávání nebo krátkodobé a povrchní vniknutí takovou srovnatelnost nezakládají.

Nesprávné právní posouzení skutků označil jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Nesprávně označený dovolací důvod

Obviněný uvedl písmeno „g“, ale věcně namítal vady právního posouzení, což odpovídá písmenu „h“. Tento rozpor Nejvyšší soud označil za zřejmou písařskou chybu. Dovolatel totiž k žádnému skutkovému zjištění ani důkazům nevznesl žádnou argumentaci.

Nesprávné označení dovolacího důvodu samo o sobě nevede k odmítnutí dovolání. Soud proto posuzoval, zda námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu a zda jsou opodstatněné. Dovolání bylo shledáno přípustným podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.

2. Rozsah dovolacího přezkumu

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení a vyjádřeným především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Posuzuje pouze to, zda byl takto popsaný skutek správně právně kvalifikován.

3. V čem se skutky lišily

Nejvyšší soud nepřisvědčil tvrzení, že jsou popisy skutků shodné. Podstatný rozdíl spočívá ve slovním vyjádření penetrace. Ve skutku pod bodem 8) informace o pronikání prstů do vagíny zcela chybí, proto byl správně podřazen pod jiné aktivity než pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. U skutků pod body 4), 5), 7) a 9) je naopak výslovně uvedeno, že obviněný „pronikal do její vagíny“. Takové jednání je správně kvalifikováno jako zločin znásilnění podle § 185 tr. zákoníku. Soud odkázal na ustálenou judikaturu, podle které penetrace představuje pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (usnesení sp. zn. 3 Tdo 928/2014 ze dne 20. 8. 2014 a sp. zn. 7 Tdo 841/2010 ze dne 20. 7. 2010).

4. Hloubka, délka a intenzita nejsou kritériem

Nejvyšší soud výslovně uvedl, že nelze zcela souhlasit s názorem, že za pohlavní styk srovnatelný se souloží jsou považovány jen hluboké, intenzivní a kopulační pohyby. Za soulož se podle soudu pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, aniž by kritériem byla hloubka, délka trvání nebo frekvence. Soulož může být realizována i jednorázovým vsunutím penisu do vagíny, které nemusí být zcela hluboké. Stejně je podle soudu třeba nazírat na praktiky, při nichž místo penisu slouží jiné části těla nebo cizorodé předměty.

Zásah do intimity oběti podle soudu nelze „devalvovat metrickými snahami“. Soud tím odmítl hledat číselný ukazatel (délku, čas, frekvenci), po jehož dosažení by teprve bylo možné o souloži či srovnatelném jednání hovořit.

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti jeho rozhodnutí není přípustný, s výjimkou obnovy řízení (§ 265 tr. ř.).

Závěr

Rozhodnutí potvrzuje, že u jednání spočívajícího v pronikání do vagíny se pro kvalifikaci jako znásilnění nezkoumá hloubka, délka ani intenzita penetrace. Zároveň ukazuje, jak důležité je přesné vymezení jednání ve skutkové větě výroku o vině. Právě slovní vyjádření penetrace odlišilo skutky kvalifikované jako zločin znásilnění od skutku posouzeného jako sexuální útok. Obhajoba ani obžaloba proto nemohou kvalifikaci posuzovat jen podle podobnosti jednotlivých skutků.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz