Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1025/2020, ze dne 19. 11. 2020:
Zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Podstatným rozdílem mezi těmito trestnými činy je, že „na rozdíl od podvodu získá pachatel zpronevěry faktickou moc nad věcí nebo jinou majetkovou hodnotou bez vyvolání či využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Pokud by však svěření věci nebo jiné majetkové hodnoty bylo dosaženo vyvoláním nebo využitím omylu anebo zamlčením podstatných skutečností, šlo by o trestný čin podvodu podle § 209“ (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2018).
